Krátkozrakost (myopie)

Krátkozrakost, nebo-li myopie, je refrakční vadou, při níž jsou viděné předměty v dálce optickým systémem oka zobrazovány chybně před sítnici a tudíž je vnímáme rozostřeně. Rozmazané vidění do dálky je také hlavním symptomem krátkozrakosti, naopak vidění do blízka může zůstat (podle stupně vady) ostré.
 

Optický systém u krátkozrakého oka není schopen fokusace obrazu předmětů z dálky na sítnici. Ostrý obraz se vytváří ještě před sítnicí a na ni již dopadá dle stupně vady více či méně rozostřený.
 

Naprostá většina krátkozrakostí spadá do skupiny tzv. osových (axiálních) vad. Jednoduše řečeno, oko naroste do větší velikosti než je potřeba a ačkoliv jsou dioptrické hodnoty rohovky a čočky normální, obraz vzniká před sítnicí a je vnímán rozostřeně.

Menší skupina krátkozrakostí vzniká z důvodu příliš vysoké optické mohutnosti optického systému oka (rohovky, čočky a vnitřních prostředí oka). Při průchodu světla optickou soustavou oka jsou tak paprsky lomeny více než je potřeba a obraz se vytváří před sítnicí. Takové případy označujeme jako krátkozrakost refrakční. Tu lze ještě členit na křivkovou (na vině je přílišné zakřivení optických ploch rohovky nebo čočky) a indexovou (problém je v odlišné optické hustotě refrakčních médií - komorové vody, čočky a sklivce - v oku).

Krátkozrakost, ať už trvalá, nebo dočasná (tranzitorní), může být v menší míře způsobena i různými patologickými stavy a to nejen na oku, ale i v rámci celého organismu. Lze ji pozorovat v souvislosti s některými úrazy oka, kdy dochází k deformaci bulbu, celkovými onemocněními (cukrovka, onemocnění štítné žlázy) a patologiemi na oku (keratokonus, šedý zákal,...), případně s různými vývojovými anomáliemi (nedonošené, předčasně narozené děti, vrozené poruchy funkce bělimy, apod.).
 

Jednou z možných patologických příčin rozvoje krátkozrakosti a astigmatizmu je keratokonus, tedy nadměrné vyklenutí centrální části rohovky spojené s jejím protenčením. Jedná se o závažný stav, který je nutné léčit. Objevuje se převážně v období dospívání. Zde pohled shora.
 

Výše zmiňované příčiny krátkozrakosti se mohou nejrůznějším způsobem kombinovat. Z pohledu optického či optometrického je ve všech případech nejmarkantnějším příznakem rozostřené vidění do dálky.

Pokud si odmyslíme posledně zmiňovanou skupinu krátkozrakostí, spojených s dalším onemocněním, jedná se v drtivé většině případů o určitou "nedokonalost" ve stavbě optického systému oka, které je osově příliš dlouhé nebo má více lomivou rohovku nebo čočku. Pro tyto odchylky od "normálu" jsou často dané genetické predispozice. Významnou roli tedy hraje dědičnost. Stejně, jako je pravděpodobné, že se dvěma vysokým rodičům narodí potomek s dispozicemi k vyššímu tělesnému vzrůstu, lze očekávat, že i dítě krátkozrakých rodičů bude mít genetický potenciál k rozvoji krátkozrakosti. Toto obecně platí i o ostatních refrakčních vadách oka (dalekozrakosti a astigmatizmu). Poslední výzkumy ukazují i na významnou souvislost rozvoje krátkozrakosti s nedostatečným osvětlením periferie sítnice a s tzv. periferním rozostřením sítnicového obrazu u myopických očí. To do jisté míry vysvětluje, proč se krátkozrakost vyskytuje ve větší míře v populacích s dlouhodobou civilizační historií a u městského obyvatelstva, které tráví více času v interiéru s umělým osvětlením, které má pochopitelně výrazně nižší intenzitu oproti přirozenému "venkovnímu" dennímu světlu, a dále také proč u krátkozrakých jedinců dochází k dalšímu rychlejšímu nárůstu osové délky oka, než u dalekozrakých.
 

Jen velmi malé procento dětí se s krátkozrakostí již narodí. Jsou to většinou děti předčasně narozené nebo trpící některými syndromy, očními a multiorgánovými postiženími. V těchto případech může být hodnota krátkozrakosti poměrně vysoká a v další prognóze se očekává spíše její zvyšování, než naopak.

Většina případů krátkozrakosti se začíná projevovat v dětství a dospívání, což souvisí s růstem těla. Stejně, jako roste celý organismus, roste i oko. Nejprve rychleji, ve školním věku již pomaleji a po ukončení růstu těla by i velikost oka měla zůstat ustálená. V optimálním případě se předozadní délka oka zvětšuje tak, aby přesně odpovídala dioptrickým hodnotám jeho optického systému. Může se stát, že však oko mírně "přeroste" ideální hodnoty a stane se krátkozrakým. Vzhledem k tomu, že růst oka může pokračovat i o něco déle, než růst zbytku těla, lze očekávat ukončení vývoje krátkozrakosti a její stabilizaci přibližně mezi 21. až 24. rokem věku. Tyto formy krátkozrakosti jsou fyziologickou odchylkou od "normálního" stavu a nelze je označovat za onemocnění. Přitom rozdíl v předozadní délce oka nemusí být nijak výrazný, už 1 mm navíc představuje 3 dioptrie refrakční vady!

V období po ukončení růstu oka zůstávají hodnoty krátkozrakosti stabilní. Ve stáří pak mohou krátkozrakost vyvolat nebo ovlivnit další patologické jevy spojené s věkem, jako je například šedý zákal.
 

Jako u všech ostatních refrakčních vad u nás ctíme zásadu individuálního přístupu. Každý člověk má své specifické vnímání okolního světa a rovněž tak je i citlivý na svou refrakční vadu a její korekci. Principielně však vycházíme z následujících faktů, které přispívají k optimálnímu využití potenciálu Vašeho zraku.

Pokud je to možné, pro korekci krátkozrakosti vždy používáme plnou hodnotu naměřené refrakční vady. Jen ta umožní dosažení nejlepší zrakové ostrosti a perfektní využití plné rozlišovací schopnosti krátkozrakého oka. Všechny ostatní varianty podkorigování krátkozrakosti mohou vést nanejvýš k vidění do jisté míry zlepšenému, které však nikdy nebude zcela ostré. Krátkozraký člověk není schopen si sám svou aktivitou vykompenzovat svou vadu, snad vyjma mhouření očí (navozování tzv. stenopeického vidění), což však dlouhodoběji může vést k různým tikům v obličeji, tvorbě vrásků, apod. Potíže se někdy vyskytují v případech osob, které měly svou oční vadu dlouhodobě nekorigovanou nebo podkorigovanou a jejichž zvykání si na plnou korekční hodnotu může být delší a v případě citlivějších jedinců provázené různými nepříjemnými pocity. I z tohoto důvodu upřednostňujeme plnou korekci již od dětství, kdy je návyk díky "plasticitě" dětského mozku podstatně kratší a snazší.

Co se režimu nošení korekce týče, závisí vždy jen na uživateli samotném, zda ji používat bude, nebo nebude. Jediným důsledkem nenošení korekce pro krátkozraké oko je neostré vidění se všemi následky, které z toho vyplývají (od neschopnosti rozeznat známé osoby na ulici po rizikové chování v silničním provozu vlivem snížené zrakové ostrosti). Je tedy na každém, aby učinil zodpovědné rozhodnutí, zda brýle nebo kontaktní čočky bude nosit příležitostně, trvale, nebo vůbec. Z optometrického hlediska však našim krátkozrakým klientům doporučujeme korekci využívat co nejvíce, neboť u správně korigovaného oka zůstává při změně pohledových vzdáleností zachován fyziologický poměr míry akomodace (tj. zaostření oka do blízka) s konvergencí (tj. souhybem obou očí k nosu) tak, aby mohly být sledované objekty viděny jednoduše bez zvýšené dodatečné námahy. Pokud však krátkozraký své brýle např. při práci do blízka odkládá (nebo není-li korigován vůbec), může docházet k pozvolnému narušování obvyklého poměru akomodace a konvergence a vést tak k budoucím potížím např. při změně způsobu korekce (přechod z brýlí na kontaktní čočky) nebo režimu jejího užívání.
 

 

Specifický přístup ke korekci krátkozrakosti by měl být zvolen u dětí a dospívajících, u nichž ještě panuje předpoklad dalšího osového růstu oka. Převratnou novinkou v korekci krátkozrakosti jsou brýlové a kontaktní čočky, korigující nejen centrální vidění, ale umožňující zároveň kompenzovat již výše zmíněný periferní defokus (rozostření) sítnicového obrazu u myopických očí, jejichž zadní segment vykazuje zpravidla odlišnou geometrii od očí dalekozrakých či emetropických. Toto periferní rozostření vzniká při použití běžných brýlových čoček a  nejnovější výzkumy poukazují, že spolu s nedostatečnou světelnou stimulací periferie sítnice může vést k další stimulaci růstu osové délky oka. V naší nabídce naleznete vícero produktů od renomovaných výrobců brýlových čoček, k jejichž nabídce a prodeji jsme získali certifikaci. Zmiňme především brýlové čočky MiYOSMART od japonské společnosti Hoya, MyCon a MyoCare od německých výrobců Rodenstock a Zeiss a Stellest francouzské společnosti Essilor, jejichž používání prokázalo potenciál snížit nárůst krátkozrakosti v rozmezí od 40 do 62 % (dle produktu) oproti běžné korekci!